Má trpělivá lásko, které hrdost

Má trpělivá lásko, které hrdost

je tvárným voskem v děcka hravé dlani,

jež zklamání vše odpuštěním zdaní

a v měkký ovál hran promění tvrdost,

má trpělivá lásko, znám tě dost!

Čin jeho každý bereš na milost,

zvuk teplý vkládáš v krutý význam slov,

přes propast nedůvěry stavíš most,

v zvon puklý bije srdce tvého kov

po čistém zvuku lačně. O stéblo

se opřít dovedeš – a hory však

že mezi námi čnějí, přehlédlo

tvé srdce, jež vše koná naopak

a slunce zří i tam, kde černý mrak.