MÁ TVŮRČÍ SÍLA...

Má tvůrčí síla zvolna zpět se vrací,

jak do hnizd s jarem zlatokřídlí ptáci,

jak lesní pramen k světlu z nitra země;

a zdá se mi, že pouta spadla se mne,

po dlouhém čase zas se volným cítím,

jak větřík jarní mezi polním kvítím,

jak jelen v horách, skřivan v nebes výši. –

Co bolelo mne v srdci, juž se tiší,

co klíčilo v něm, bují plným květem,

v něm každý koutek stal se hvězdným světem,

v něm jen se perly, zlaté duhy tají

a vůně, zpěv jak na palouku v máji,

jak v klenotnici se v něm skvostů třpytí. –

Ó jak je šťasten, kdo se tvůrcem cítí!

Všednost mu hadem u nohou se plazí;

kol sebe cítí vesmír beze hrází,

v němž sám je tvůrcem, svou jej řídě vůlí –

jen příroda se k boku jeho tulí

a krása líbá na zprahlé jej rety:

Co promluví, je píseň, rosa, květy!