MÁ VENUS

Má Venus v nocích se mnou sedá,

když toulávám se po krčmách,

zamženým okem civí v dálku,

smutně se usmívá.

Má bledé tváře s trochou šminky

a malá ňadra v korsetu,

o letech nerada juž mluví

a bývá nervosní.

Kořalku sladkou miluje a

sentimentální valčíky,

když spolu ulicemi jdeme,

historky vypráví.

Je hrdinkou pak vždycky žena

bez těch všech nutných dobrých p,

tak trochu vybouřená sopka

a trochu flirt a hřích.

A před tím všední katastrofa

a za tím všední tragika,

to jak už zobákem svým klove

sup, osud, do srdcí.

Tak spolu žvaníme až k ránu

a zapíjíme smutek svůj;

pak před jazyky zlými prchá

má Venus socia.