Má víra.

Já v chrámech před oltáři zlacenými neklekám,

ni sluchu nepopřávám kněžím v drahých ornátech,

však pod azurem volným k Tobě, Bože velký, sám

a neviděn se modlím, Tebe ctí můj každý dech.

Já tušil vždy, že Ty jsi, Bože, nekonečný taj,

a proto vždy mi úzkým, těsným prostor chrámu byl,

ztrnulost dogmat, peklo horké, slibovaný ráj,

to mělké bylo pro ducha, jenž přemýšlel a snil.

Když v noci blouznivé Tvých hoří, Bože, světlo hvězd

a ticho nad zemí vlá snivé, plné tajemství,

tu nejvíc cítím přítomnost Tvou nad spletí svých cest

a věčné tajemství Tvé Jsoucnosti mou duší chví...