Má víra.

Svou píseň písní, tu jsem ještě nezpíval,

a kdo to ví, kdy mé ji srdce zrodí?

jen v okamženích božských jsem to tušíval,

že srdce mé s ní dávno, dávno chodí.

Ta počata, kdy s první vlnou světla

se zřetelnice mého oka střetla,

a první pohyb srdcem učiněn,

již kolébal to símě v tvůrčí sen.

A od té chvíle moje bytost všecka

se pocítila matkou toho děcka

a zaplesala v slastech k nepojmutí

v tom prvním jeho slabém, temném hnutí.

V svých bolestech to tušívala však,

že každá z nich té velké doby znak,

kdy píseň písní zrodivší se světu

vzlet orlí vzletne třeba z mroucích retů.