Má vlast.

Zde pod krásnou lípou sedím

V stínu občerstvujicým,

A do světa vůkol hledím

S okem vyšetřujicým.

Dech od svršku libě věje,

Já to cýtím, že mi přeje

Sladké odpočinutí;

Cýtím velké vnuknutí.

Chuť se k zpěvu obživuje

Plná cytedlností,

A mé srdce pozdvihuje

Vážnou rozmyslností.

List se v lípě šustem třese,

Kde ratolest harfu nese,

Ta od dechu ke mně zní;

Smímliž pak se ozvat s ní?

Nezdržím se! nejsem v stavu!

Srdce písní oplývá,

A ji, lípo, pod tvou hlavu

Živým proudem vylívá:

O budiž mi pozdravena,

Má vlast, v lípě představená!

Tobě světím píseň svou

V tichém stínu vzbuzenou!

Jakým tebe nazvu jmenem,

Nejmilejší matko zem!

V zpěvu zprostně vystrojeném

Kýž k tvé chvále schopný jsem! –

O budiž mi pozdravena

Má vlast! v lípě představená,

Kteréž pevnost tu stojí

A se bouřek nebojí.

Slavnou pověst máš od věků,

Ty v Europy životě!

Matko slovutnějších reků!

Cžest má Ržímská říš pro tě;

Y ti nebe požehnává,

Lvovu sýlu zachovává,

Když Teutoni klesají

A se hubit nechají.

Otec tvůj, On starobylou*)

Nejednotu Teutonů

Chtěl vypudit s zlatou bullou,

By nebylo těch shonů,

V kterých sami sebe bili,

Když nesvorní se zlobili,

Vládykové krvaví,

Právem pěsti nepraví.

Ržíš s tvou mocý rozkvětala

Neporušitedlná.

Tys jí nové světlo dala,*)

By nesnesytedlná

Ji pověra netrýznila,

A násyla v bázni byla,

Jenž ji chtěla podmánit. –

Umíš Němce ochránit!

Jméno tvé nejdražší perla

Jest v Cýsařské koruně,

Dvojí orel, meč a berla

S tebou pevní na trůně

Bezpečují tvrzy Němců

Proti zbrani cyzozemců.

Nejvěrnější obrana

Jsy jim! krotíš tyrana!

Dáváš, dáváš jim podporu

Sylným synů ramenem!

Když pak na tě šli v odporu

K tvé žalosti spojeném,

Syny své sy zavolala

A vítězně bojovala.

Tys přemohla hrdiny,

Teutonovy ty syny!

Vítězuješ k zapuzení

Ducha nepřátelského!

A při svém osvobození

Ukazuješ Cžeského!

Přívětivá k cyzozemcům.

Ale vždycky napřed k Němcům,

Třebas na tě nevřeli,

Zbraň k outokům drželi.

Též přemáháš svou vhlídností

Jejich nesrozumění,

Nachyluješ s povolností

K upřimnému minění,

Jak ho všecky děti mají,

Jenž v tvém lůně přebývají,

A se s Němcy spojují,

Y když s nimi bojují.

To bývala jejich vina,

Když se zpronevěřili,

Žes pudila jejich syna

Z tvých práv, aby spatřili,

Jak bez jeho mocy stojíš,

Na hrdiny v zbraň se strojíš.

Neboť tvojí synové

Jsou rození rekové.

Jsou pod vlastní udatností

Jednou těžce klesali,

Když domácně s nesvorností

Se na sebe vstekali.

Tu válkami unavení,

O vlast! tobě podmanění,

Vypudivše nesvornost

Tvou spatřili výbornost.

Zastínila je orlová

Křídla a Lev zticha bděl,

Kdyby zas různice nová

A v ní hněv tě mořit chtěl.

Mečů více neostřili

Tví synové, by se bili,

Cýtíc, kterak jsou šťastní

Jenom sýlou svou vlastní.

Nežhne v tobě mstitedlnost

Nepřátelství starého;

Tvé velkosti cýtedlnost

Nechce stiskat žádného.

Ty hájicý jen své sydlo

Cyzým přeješ dobré bydlo.

Oni sou neuznalí,

V záští svém zastaralí!

O upřimná! ho v zprostnosti,

Kdo jde k tobě, miluješ.

Vlídná bez ošemetnosti

Věrně s každým obcuješ.

Ale cyzým tůze troufáš,

Svou srdečnost od nich doufáš –

Vždycky ji dokázali?

Snad meč na tě nevzali?

Nemáš na svém celém těle

Mnoho starých mozolů?

Z cyzyn jsou od nepřítele,

Milovníka tvých stolů.

Víš, kdo vojsko vodí k tobě,

Aby pohovilo sobě

Na tvém poli bohatém,

Lstivou zbraní zajatém!

Však tvé děti, jako lvové,

Nepřemožitedlní!

Však tvé děti, hrdinové,

Nepodmánitedlní!

Cžeší! ti čnou sy důstojně,

Když nepřítel nutí k vojně.

Přísní v bitvy rozbroji

A povolní k pokoji!

Jich neláká dobývání

Cyzozemských příbytků;

Zprávní ve svém obcování

Ve všem mají dost zbytků,

Co hrdinám postačuje,

Kteréž mírnost zveličuje,

Kteréž krášlí umění,

Nimž se užít má jmění.

Tví synové vznešenější

Udatností knížata,

Jako s nimi cvičenější

Rytířové, Hrabata,

Hlavy tvých vysokých Stavů

Příklad jsou hrdinských mravů!

Jsou poddaných otcové!

K Cžeské slávě vůdcové!

Tví důstojní mudrcové

Osvícením nebeským

Bratrů jsou dobrodincové

S celým srdcem svým Cžeským.

Není jejich mudrování

V marné slova vyhloubání,

Jest moudrosti cvičení

K obecnému zlepšení.

Všude se po polích svítí

Z pravdy obživujicý;

Všude roste krásné kvítí

Ducha občerstvujicý.

Umka se na mládež směje;

Že dorostá v ní naděje

Vlastenského umění,

Vlastenského činění!

Kde se ruce zjednocují

K měšťanskému nadání,

Ostrovtipně to pracují,

Co jest k okrášlování

A k pohodlí, způsobnosti,

K občerstvení, veselosti,

Kteráž Cžechům domácná

Díla sladí jim pracná.

Tu se hudby hlas rozlíhá

Z mateřského vnuknutí;

Hlahol jeho ven vybíhá,

By výbornou svou chutí

Cyzyn srdcy byl k libosti;

Ho nemůže slyšet dosti

V harmonyji lahodné,

Divu plné a hodné.

Když tvořicý moc slíčila

Byt národům všelikým,

Tobě sydlo poručila

Složit k horám velikým,

A zde čistým větrům váti,

A tvým dětem bystrost dáti,

Pevnost a přičinlivost,

S udatností horlivost.

Zde bývala smutná divost

V tmavých pouštěch Bojových,

Až přitáhla sem bedlivost

Prvních synů Cžechových.

Ta tvořila z lesů háje,

A vštípila polní ráje,

Krásnou školu sousedstvu,

Zvelebenou v svém lidstvu.

Jen života neseš množství

Na svých tučných rovinách

Y je zbíráš z ruky Božství

Po horách a dolinách.

Tu začatí pramenové

Plemenití jsou proudové

Živočichem šupnatým,

Rozličností bohatým.

Šťáva reví Burgundského,

Papršlkem vařená,

Kape s břehu Melníckého

Do tvých sudů sevřená.

Tvé štěpnice se shybají

Krásným plodem a vzdychají,

Že je krajan zdůstojní,

Až je pokoj rozhojní.

Lesové tisýcyletí

Drahé hutě chovají,

Kde tak země zbývá z setí,

V němž se Cžeší kochají.

Tu se hnízdí zvěř pernatá,

Sbíhá kusá a rohatá,

Rozkoš střelců cvičených,

Do obory sklíčených.

V dolích poklad máš klenotů

Stkvostnějšího způsobu,

Svrchem živíš stáda skotů.

Máš života zásobu

K podepření dětí pilných

Svých zastavatelů sylných,

Jenž meč řídit umějí,

Y ho v srpy měnějí.

Sen nemohou požívati

V dlouhé spokojenosti,

Co jsou zvykli vymáhati

Z tvé neskrble vnitřnosti;

Neboť dobývatelové,

Krajin podmánitelové,

Je do pole nutějí,

Když obloupit je chtějí.

Tolikráte jsy divadlo

Pod nátiskem železným!

Tvé tolikrát pole zvadlo

Tvým odporem vítězným!

Předce stojíš v své bytnosti

Plná nové oučinnosti.

Nepomáhá ti žádný,

Než tvůj smysl pořádný!

O vlast! jak sy pokoj žádáš,

Abys rány hojila.

Umce chrámy předc zakládáš,

Kambys děti vodila

K vyvýšení rozumnosti,

K upevnění svaté ctnosti.

To je krásně ozdobí,

Cžeskou hodnost způsobí.

Matko! velké jest tvé jméno

Před pyšnými národy!

Ono skutky zvelebeno

Slavné má cti důvody.

Z něj mé harfy plyne znění

K vděčné chvále a uctění,

Že jsy život mně dala,

A pečlivě chovala.

Mdlá pak ruka v strunách trne

Z přísné opatrnosti,

Že se sláva s tebe hrne

Dolu k mé chatrnosti,

A jako jsem tobě vděčný,

Že tak nejsem dostatečný

K velebení hodnému

Zpěvem dokonalému.

Když tě, o Vlast! zpívám tobě,

Snad jsem opovážlivý;

Snad předkládat mám sám sobě,

Jak bych měl být bázlivý!

Něníť věštce jediného,

Jenžby byl do světla tvého

S tou vystoupil smělostí; –

Odpusť ten krok s milostí!

Dovol zprostný věnec víti

Z ratolesti lípové,

Abych mohl s nim vyjíti

Mezy vňuky Cžechové

A ohnivě prozpěvoval,

Že jsem s nimi tě miloval

Hned od první mladosti

A miluji v starosti!

Třebas vyšel do cyzyny,

Tam povolán k činění,

Co přijaté šlechtí syny

Tvé skrz ctnosti učení.

Dlouho zde od tebe vzdálen, –

Ach! od pletich hrubě skálen! –

Tebou, ó Vlast! jsem svítil,

Se víc k lásce roznítil;

Víc v důstojném tvém smejšlení

A jednání poctivém,

Bez lstivého okrášlení,

K Bohu, k lidem uctivém;

Víc v vlastenské upřimnosti,

Kteráž věrná pravdě, ctnosti,

Tomu, čí jest, čest dává,

Práva nepošlapává!

Když milejší zpěvák tebe

Bude zvelebovat vejš,

Já pokorně zapřu sebe

A pod lípou najdu skrejš,

Kde bratrská má uznalost

Uctí jeho dokonalost

Y přednostem vyhoví,

Y je zpěvem vysloví.

Ale kýž on se neplazý

V ničemnostech rozličných!

Chuti Cžeské kýž nekazý

V písních veršem neslíčných!

Kýž na Parnas nevylítá!

Tam ho Umka nepřivítá;

Že příbuzná Cžechům jest,

Jenom doma chce mít čest!

Kýž tvůj, lípo! stín okusý,

Nebo dubu svatého!

Jistě zví, že být nemusý

Smyslu z cyzyn vzatého.

Neb mu Cžeská přirozenost

Dá pocytnout svou vznešenost

V spanilosti domácý. –

Tu mít máme zpěvácý!