MÁ VLASTI!

Vrah zlotřilý byť střísnil tvůj běloskvoucí háv,

tvé slávy majestátu se rouhal podlý dav,

byť zvrhlý syn tě zapřel v tvém hoři, neštěstí –

tím dražší v snížení svém jsi nám i v bolesti!

A vznešená nechť líc tvá teď plna stesku, běd,

já věřím, že zas štěstím tvůj rozhoří se hled,

že zpupný jásot smečky té cizí oněmí,

až z prachu vstaneš hrdá a první nad všemi.

A nechť ta zářná meta se ještě ztrácí v tmách,

nechť srdce naše ještě rvou nejistota, strach,

nechť po našich zde trupech – ty vítěz půjdeš dál,

tvých polnic zvuk se ozve, tvůj rozprchne se žal!...