MÁ VRBO SMUTEČNÍ... (I.)

Má vrbo smuteční, schýlená věkem,

jak nyní vypláčeš všechen ten žal,

co den zlý dal,

co duši ubilo,

co srdce zalilo

lítostí, hanbou a vztekem!...

Ta křivda, ten zločin!... Až do nebe ční!

A lidé mimo jdou lak krutě neteční!...

Jak jen to vypláčeš, jak jen to vypláčeš,

má vrbo smuteční?!