Má záštita.

Perutí když černou

hněv mi tepe skráně,

Tebe, dítě drahé,

vinu k ňader straně.

S ledovým-li dechem

žalosť ke mně kročí,

utíkám se blažen

do jara Tvých očí.

A kdy zahnat’ toužím

drobných strastí četu,

opíjím se vínem

z kalíšku Tvých retů!