Maceška.

Vzpomeň si na mne,

praví tobě srdce mé,

štěstí své hledej pouze u mne,

pak neucítíš bolest v duši své!

Proč tedy vyhýbáš v oči moje zhlédnout,

či míníš snad opustit moji duši

a chceš-li na mne povždy zapomenout,

pak musím želeti lásky naší.

Láska tvá tedy jest pouhý jen klam

a zlá nevěrnost vnikla v tvoji hruď,

své srdce odpíráš mi, jež dal jsi mi sám –

přec ale ti přeji: „Šťasten buď!“

Bez věrnosti láska – jest pouhý bol,

nevěrnost ta zastíní slunce svit,

s upřímností – máš-li ji, srdce jiné si zvol,

já pak beznadějné sny musím zapudit.

Klamná obětavost, toť pouhý jen stín

a k cíli nedospěje touha tvá,

ale sliby své nadějné činem vždy splň

i tenkrát, když zlý osud s tebou zahrává.

Mladost tvá snaží se často tě obelstít,

však tu lesť odstraň co nejdříve z cesty,

uchraň se zlého činu se dopustit,

i když ti chvíle to nejhorší věstí.

Uvidíš macešky rozličné barvy,

jejich krása však nízko jen sedí;

ty však si pomysli: krásny jsou barvy,

na které často mnoho se nehledí.