Macíček.

Není macík jako macík,

– to je macíček!

nejsmělejší, nejmlsnější

ze všech kočiček.

Celý den u kamen leží,

vyhřívá se rád,

zlíbí-li se, milostivě

dá se pochovat.

Ze všeho mu na tom světě

nejmilejší klid,

přede, ale neupřede

ani jednu nit.

K práci nemá chutě žádné,

do hry, – to je let!

a kde hrnek se smetankou,

to ví o něm hned.

Ale přes to macíčkovi

budiž také čest,

kde jen v domě myška hne se,

už jí v patách jest.

V noci půdu obejde si,

chrání chlév a sklep,

na špýcharu obilíčko,

ve špižírně chléb.

Jako voják noční stráží

chodí sem a tam,

co by chtěla myška smlsnout,

smlsne radši sám.

Ráno přijde upravený,

způsobný a tich,

náprsničku ulízanou,

tlapky jako sníh.

Proto má tě, náš macíčku,

přec jen každý rád:

zde je myška papírová,

chceš-li, pojď si hrát!