Macík.

Macíčku! jaký pak zvyk to máš,

Pořád se mi lížeš, umýváš?

Proto, všem že se zostudí,

Kdo na čistotu nehledí,

Hlavu, nožky, vše čisté mít,

Nesmí u mně jináč to být.

A náš Macínek, jak jsem doslech’,

Došel cti veliké u lidí všech.

Když chtěl, ve světnici jsou ho nechali,

Ale i častěji na klín si ho brali.

Myslím, že čistoty a mití si hleděl;

Prospěchu takého, takové cti došel.