Macocha a její oběti.

By Jan Evangelista Nečas

Tu propasť děsnou řeč i knihy slaví.

Rád dosvědčí vám, kdo se u ní staví,

jak strach a hrůza odpuzují od ní.

A přec tam život! Hladina tam vodní

se šíří na dně. Ze spod skalní sluje

a od ní na příč potok problyskuje

a zatáčí se, s druhem svým se pojí.

Aj! ve stěně tam živý smrček stojí,

má kořínky své zapuštěny v skále

a stojí tichý, samoten a stále,

až svojím časem za noci neb za dne,

jsa vichrem vyrván, sřítí se a spadne.

V tom zákrsku tam oči moje vidí

dost věrný obraz nešťastníků – lidí,

jichž jádro padlo jako símě stromu

kdes do štěrbiny kamenného lomu.

Má stálý stín, když jinde slunce praží,

a roste přec a vypnouti se snaží

a voda Boží, která v mracích pluje,

i zákrsek ten smutný zavlažuje,

jenž, veda život nejtrudnější třídy,

ční nad svým hrobem – nad propastí bídy.

Tam tmavý potok vešel v skálu stinnou

jsa pohlcován její prohlubinou.

Jak s vodou tou i s člověkem se děje!

Ví odkud přišel, ví kam noha spěje?

Jest z nesčíslných drobných zlomkem jedním –

tma tajemná jest za ním, tma jest před ním.

Ač potok zmizel, přece nezahynul!

On uvnitř hory dral se, točil, plynul

a sám svou cestu našel sobě pod ní,

a vyšel na den – bystrý ručej vodní:

jest čistý, jasný, vesele se pění,

má život nový – zlaté slunce denní,

květ ovroubí mu cestu jeho z lesa!

Můj soudruh smutně vzhlédl na nebesa,

snad jakýms temným, plachým pudem tuší,

jak propast někdy shoduje se s duší!

Byl klid, jen vánek zlehka chvojím kýval,

les zamlklý stál, jakby odpočíval,

a zdálo se, že hlavy jeho snily. –

My po mechu jsme z lesa vykročili.

Klid přerval skřekem jakýs letoun dravý

a kotouč slunce klesal rudý, žhavý –

tam, kde se dotknul zemských našich prahů,

byl jako zbrocen krví samovrahů,

v nichž zážeh mozku nebo vášně vření

svůj našlo konec – těla roztříštění

v tom ze všech hrobů nejhlubším snad hrobě.

Kdo ví, proč který hledal smrti sobě,

a co jej hnalo se šílenstvím v oku

s cest života až k poslednímu skoku!

Kéž Hospodin, jenž červa v prachu živí,

i duším jejich bude milostivý!