Madame concierge.

Za oknem sšeřeným co vystřídá se psaní,

co sladkých tajemství v nich mívá útulek!

Leč madame smlčí vše a nezeptá se ani,

když z toulky vrací se věd přísných mladý rek.

Nu což – proč vyzvídat, a k čemu jaké ptaní?

Sny zlaté mládí má, noc hvězdy, krása vděk –

vždyť není dávno tak, co jí též z nenadání

ten hezký ouvrier vtisk ve tvář polibek.

Však cizí jen ať kdos k ní vkročí, by se ptal –

neb strážník – z dobroty hned furie se stane –

a vetřelec je rád, že může o roh dál.

Kdo v domě, s každým hned i srdce rozdělí –

ba za nic nezradí, spíš hněvem celá vzplane,

kam abbé s baronkou vždy jezdí v neděli.