MADAME MÈRE.

Je tělem z těla mého. Matkou zovou

mě vděčně jeho rty. Svět cítí snad,

že místo srdce kouli kanonovou

ve hrudi nese. Já vím: má mě rád.

Byl hochem – vidím jej tak posavad –

ne jak mí druzí – s tváří olivovou

a divných očí samotna vždy stát

a za mráčky zřít, kterak slavně plovou...

Můj hoch, můj císař! Jen by pamatovat

měl na čas příští... Vždyť se... těžko říci...

Sám peníze by neměl rozhazovat

a choutky Josefiny měl by stříci

a Paulettě by – – – vždyť se může státi – –

Chraň, Madono, jej a vy všichni svatí!