MADONNA COL BAMBINO

Děťátko sladké v loktech svaté paní,

ty, z květu květ,

na samé duše dno jak jsi mi znenadání

umělo pohledět!

Ruch ulice, chlad síně – všecko mizí,

jsme sami tak:

já, s ranou v srdci dobrodružka cizí,

tvůj sametový zrak.

Ó, vím proč jsi se před století řadou

z umělce zrodilo –

bys jedno srdce, štvané světa zradou,

pohledem spasilo.

Už hasne den a já tu ještě stojím,

úsměve, nevino!

Tvým sladkým zrakem starou ránu hojím,

Ó bambino!