Madonna.

Kalich květu zavřený ty nejsi,

ale měkký, rozevřený list.

Okem rosy hledíš za rorejsy,

jak se hrouží v nebes amethyst

a jen díš: Na srdce pozor dej si!

Děkuji ti! Tys ještě tak snivá

a tvůj ret, jak sametový list,

o lásce jen šeptem písně zpívá

a jak perla netknutá je čist.

A když stromy letí větru hvizd,

srdce tvoje strachem o ně vzdychá,

bojíš se, by nezkřivil jim list.

V duši tvou se nevloudí zášť lichá,

jako pták jsi nevinná a tichá...

Však já přec ti padl za kořist!