Madono bílá

Madono bílá!

Studánko krystalová!

jakoby tajemná síla

duši mi okouzlila,

k Tobě se vracím vždy znova,

studánko krystalová!

Studánko moje snivá!

Když můj zrak v Tebe se noří,

v duši mou nebe se dívá,

v duši to hřeje a zpívá

štěstím, jež rovno je moři,

studánko moje snivá.

Studánko věčného Jasu!

Písečné bouře se valí,

písečnou špínou vše kalí –

Tvoji však nebeskou krásu

nikdy nic nezakalí,

studánko věčného Jasu.

Studánko věčného Ticha!

Údolí slzavé vzdychá,

samuny z vypráhlých dálí

ohněm zlým ničí vše, pálí –

nikdy však nevysychá

pramen Tvůj, studánko tichá.

Studánko věčného Slova,

zdroji, jenž tryskáš vždy znova.

Tisíce ze zdroje pijí,

zdroj vody nepomíjí,

nové vždy milosti chová

studánka věčného Slova.

Studánko, Živote palem!

Bez Tebe uschly by žalem!

Tebou však k životu vstaly,

Tebou se k nebesům vzpjaly

ve štěstí velkém a stálém,

studánko, Živote palem.

V plesném teď rozkochání

nad Tebou palmy se sklání,

zpívají o velké Lásce,

o ceně, která je v sázce,

o velkém Slitování

zpívají v rozkochání.

Zpívají o Naději,

s kterou sem tisíce spějí,

znavení, slabí a choří,

bolesti v studánku noří,

novou z ní sílu si lejí –

och, píseň o Naději!

Madono bílá!

Studánko milosti Boží!

Šťasten, kdo v života zmatku

v Tobě vždy vidí svou matku

a v strašném o duši boji

s důvěrou cele věc svoji

v ruce Tvé vloží,

studánko milosti Boží,

Madono bílá!...