MADRIGAL.

Sen kalný tknul se rybářových víček,

na sítí slané v hrubém klubku spal,

chvěl v krabici se rybí olejíček,

mžik’ ještě svadle a pak umíral.

I vzkvitly hluché mysterie v cele:

krab dávno zaschlý z podpostele vstal,

v před poklonil se trochu nevesele

a deklamoval smutný madrigal.

„Ó nevěříme,“ frkly želvy všecky –

„ty nejsi žádný pravý pomořan!“

Tu měly želvy výraz mimosvětský

a rozevřené oči do kořán...

Když domluvil, pad’ jako soudek vinný,

v němž dutinou se ozve „huhuhu“.

Vlát započaly chalupy a třtiny:

„Buď s bohem navždy, věrný soudruhu!“