MAG VALČÍK. (III.)

Valčíku, v službě Života

zlý srdce čaroději,

Ty, při němž srdce zemdlená,

Tebou, ó Krutý, svedená

zrádcují nejraději:

Proč připomínáš tolik rád,

že Život zná jen lháti,

že předsevzetí, přísah slib,

minulost rázem zvrátí?

Valčíku, v službě Věčnosti

zlý ty Černokněžníku,

v Možnosti Říš se hroužící,

krutě si se srdcem hrající

přeludy vzniku-zniku:

Proč připomínáš tolik rád,

co mohl Život dáti,

proč dáváš klamně prožívat,

co už se nenavrátí?

Valčíku, mocný Yogine,

zlý srdce čaroději,

proč v duše naší bezmocí

děláš nám lásku nemocí,

bezednem-beznadějí,

dávaje o snech Věčna snít,

jež zemi nelze dáti –

proč srdce kouzlem obtáčíš,

proč duši tancem roztáčíš

do mdloby, do závrati?

U večer pozdní, v chvíli zlou

přicházíš s písní Májinou...

Houpáš a kolébáš sem a tam

svým věčně stejným dudy dam,

dudy dam, dudy dam

duši už dojmy znavenou,

světly a šumem zmámenou,

a tak ji, Básník, snící klam,

zavádíš v oblast záludnou,

zaplétáš v kličku osudnou:

Že v tanci zlého toužení,

zajata v marné kroužení,

v Tvých rytmů sladkém soužení

a mocném ve Snu vhroužení

musí při hudby štkání

umírat bez ustání...