MAGA.

Nestvůra tma na břichu rozvalena

jak černá můra na dědině leží;

tu sotva vítr smýkne návsí stěží

a z děsných hlubin země cosi sténá.

V dvůr gruntu vřinula jak černá pěna,

až jeho hřbet se pod ní zpurně ježí,

v ní váha studně se jak slepá věží

tmy cáry černými jsouc ověšena.

A děti s chůvou čekají, až z pole

se vrátí tatík s matkou v pozdní chvíli.

V tom obrovského cos se nad grunt chýlí

a vleče přes šindely střechy holé,

až před okny, jež na náves jdou, stane.

Toť Maga, prastarý děs noci Hané...