MAGICKÉ PŮLNOCI.

V NAŠICH nocích stíny drahých bloudily,

k našim duším beze slov nám šeptaly,

pod jich kroky aureoly z květů zářily

a do tušení našich sálaly.

Ticho bylo úsměvem a vonnou předzvěstí,

letem nesčíslných křídel nesenou,

znělo zlahodnělým hlasem dávných bolestí

a čistých políbení příštích ozvěnou.

Naslouchali jsme mu vzrušeni a zmateni,

hloubkou záhadnou svých duší dojati,

a náš každý dech byl procitnutím ze snění

a každé procitnutí jemnou závratí.