Magie.

V idejí nekonečných rozepětí,

v snů mlhu halena a v aromata,

v tmu životů jak pochodeň pláš vzňatá,

na majáku, jenž strmí ze zásvětí.

Ctnost, zločin, dobro, – všechno jedno je Ti.

Jsi v slávě povýšena nad dogmata,

a korunu, jež v čele tkví Ti zlatá,

hvězd čistý lesk i zápach krve světí.

Jak hory skleněné se věky řítí,

svět před sebou sám prchá, děsem zmámen,

Ty klidná trváš v Ticha zkamenění.

Studeně zrak Tvůj do věčnosti svítí,

v něm černých křišťálů se míhá plamen,

jenž slabé spaluje a silné v bohy mění.