MAGNETOVÁ HORA

Za třetí řekou, přes niž z východu přešli,

aj, hora strmí, zvon čedičový,

za vojvodou v stín její vešli

a k bohům modlili se děkovnými slovy.

Zde půda vlasti na budoucí věk

přijala první polibek,

a obětiště věčným bohům vzplálo.

Tajemným určením se vše to dálo,

zde hora v děje lidu zasáhla

a, aby národem byl, jej k sobě přitáhla.

Tisíciletí bývalosti mlnem

ji obetkává

jak z nitra se proudící láva.

Svatý je kraj vůkol na zlatém slunci plném

i v stínu chmur.

Svatá je země, role, les i dvůr.

A nahoře na kamenném prahu

vítězný památník se bělá z dávna nad krajem

vytyčen v počest boží, na výstrahu vrahu.

Můžem-li zapomenout, prohrajem

vítězství nejslavnější, krví vykoupené

a řádem vyšším usouzené.

Nevěrných hora nepřitáhne,

těm zprahlých srdcí nezavláhne

jak úhor pustý,

a ač hora mluví tisíci ústy,

jim něma jest a chmurna v slunné zoři

a reků nevytvoří.

„Od nevěrných svět se odvrací,

a ty, můj bratře, nejsi ještě po práci –“

jak hukot vichřice to duní ve výši,

a běda, běda, kteří neslyší!

Chtěl bych s hory vidět jako v dávnověku

jít zástupy a rody přes tu třetí řeku

se čtyř stran světa až tam z Podtatry

a horu obklopit a na ní žertvu spálit

pro bohy národa a pro sebe, pro bratry,

žertvu spálit a boby chválit.

Byl by to rudý býk, jenž mezi zlými

by vykrmen byl. Šly by z vatry dýmy

a v modrém blankytu se ztrácely,

myšlenky zla a mrzké žádosti

se rozplynuly v tichosti.

Hlasy tisíců by jásotem zazněly,

a ústa tisíců zas půdu, aby šťastna byla,

by po druhé za tisíc let políbila.

Sbor bohů a duchů strážných všech,

jejichž těla tlejí na zvěnčených hřbitovech

i v rovech neznámých jako bohatýři

kdes na Sibiři,

přišel by na horu, a jako vlasti rozdali

svou lásku, práci, krev i činy,

slavně a bez proviny,

jak hostie zde by se znova dávali

pro mužnost srdcí, štěstí rodů

a pro nezdolnost tvrdou za svobodu.

Zasvítila by zrcadla vod odrazem,

zadýchly novými vůněmi lesy a pole,

rozezpívala se ptactvem celá zem,

zazelenaly se skály holé,

neboť zapomenuty by byly zloby,

a požehnáním dílo rozkvetlo by.

Uprostřed Evropy horo magnetová,

stražisko vlasti, slávy, ctnosti!

Přitažlivá, sdružující, očistná, poříjnová!

Mamu a nelásky svět zprosti!

A národ v jeden věrný, pracující roj,

ty, magnetová horo srdcí našich, spoj!