Máj a prosinec.

Řekni mi, má družko nejmilejší,

zdali pak to uhodneš jen as:

„Který měsíc z roku nejvábnější?

který nejvíc lahody má, krás?“

V zimě, když mráz krutý prsty štípe,

kvítků není, ptáček nepěje,

s oblohy kdy chladný sníh se sype,

až se zdá, že všechno zavěje,

v zimě to as sotva, drahá, bude!

Již vím: Je to vonný, krásný máj!

Krásný máj, jenž květem voní všude

a kdy v slasti tone celý kraj.

Řekni mi, má družko nejmilejší,

zdali pak to uhodneš jen as:

„Který měsíc z roku nejvábnější?

který nejvíc lahody má, krás?“

Máj to tedy, družko milá, není,

jak to z nové otázky tvé zřím.

Nu, počkej jenom ještě okamžení,

hádanku si ještě přemyslím!

Pomoz mi, neb toho nedovedu,

neb mě aspoň přemýšleti nech!

Je to v zimě, v době sněhu, ledu,

a mráz kreslí květy na oknech.

Aha! tuším již, co myslíš asi,

ale nevím toho jistě přec...

Stromky rostou divuplné krásy –

Aj, má zlatá! Je to prosinec!

Vábnější je, nežli krásy máje,

s ním vždy přijdou blahé vánoce,

na stromečkách čarovných tu zraje

Boží lásky sladké ovoce.

Světla hoří, písně všude znějí,

jásot radostný se ozývá,

radosť září v každém obličeji,

v každém srdci radosť přebývá.

Nebe samo k zemi teď se sklání,

slyšet s nebe pěti anděly,

z chrámů zvučí varhan jemné hraní,

v to zaznívá dítek veselí.

Narodilo se nám Jesulátko,

přineslo nám Boží smíření,

proto světu je tak blaze, sladko,

proto pějem v blahém nadšení.

Z růže vykvet’ kvítek krásy stkvoucí,

Bůh nám syna jediného dal,

ruce sepnem’ ku modlitbě vroucí,

by náš život blahem požehnal!