MÁJ

Dech Boží cítíš, blízko vane

jak prvním při stvoření kdys,

na Boží slovo svrchované

vše vznikat zas jak viděl bys.

Zem, dříve pusta, květ je samý,

z mlh slunce vstalo jeden jas;

zpěv ptáků srdce sladce mámí,

proud zurčí, všude život v ráz.

A nebe nad hlavou se klene

tak ryzí, jak by vzešlo teď,

a noci ty jsou ohvězděné,

v nich nádherný se měsíc zved’.

Sám sebe nepoznáváš ani,

co byl jsi včera, nejsi ten,

minulost je ti pouhé zdání

a sem jak v ráj jsi postaven.

Před tebou nový život leží

a všecko v tobě touží kvést;

neb milost Boží, míza svěží,

prolnula tě – jak ratolest!