Maják.

S železné věže majáku jas šlehá

a temnem noci, sinou parou moře

po vlnách černých, nebes po prostoře

jak světlonoš ta jeho záře běhá.

V loď smutných psanců tiše on si lehá

a plaší stíny předtuchy a hoře,

jest jak dnů lepších příštích rajská zoře

a naděj, síla, nadšení a něha.

Tak v lidském nitru věčný maják svítí,

jej citů tma ni bouře neuhasí,

však víc jen ještě jeho světlo vznítí.

Majáku Lásky, který Víra tyčí!

Ty přístav lidstvu okazuješ spásy

a k bohu zvedáš plémě trpasličí.