Máje.

Těš se, moje milá,

těš se na letnice,

tvoje máje bude

nejvyšší z vesnice.

Bude před okénkem

tvým se vypínati,

a na ní ohnivý

prapor lásky vláti.

Těšilo se děvče,

těšilo na svátky –

v tom však přišla vojna,

a s ní divné zmatky.

Zaplakalo děvče

v té přesmutné chvíli,

když jí na vždy s bohem!

přišel dáti milý.

Zaplakalo děvče

teskně na letnice,

když se porozhledlo

kolem po vesničce:

tu před každým domkem

stojí krásná máje,

na ní co krev rudý

prapor lásky vlaje;

před její však chyžkou

pusto, osmutnělo,

jako by tam ani

děvčete nebylo.

Zaplakala milá

a plakala leta,

když jí přišla zpráva,

po milém že veta.

Že probodnut klesnul

vojín meči třemi

a že pohřben leží

ve italské zemi.