MÁJOVÁ NOC

Májovou nocí vonnou

zbloudil jsem do zahrady...

Kvetoucích třešní řady

v měsíčné záři tonou.

Za půlnočního ticha

aleje pod závoji

bělostných květů stojí,

z nichž cudná něha dýchá.

V stříbrném luny lesku

na nejútlejších snítkách

jiskří se květy v kytkách

a plátky stelou stezku.

Toť elfů sad je bílý,

kde větví sta se snoubí

v sněhová květná loubí,

v architekturu vílí.

Tajemná říše duchů,

kde v jiskření a třpytu

záhada dřímá v skrytu

v kouzelné noci vzduchu.

V čem taj ten, těžko říci,

jen štěpy kolem bílé

zří nějak potměšile,

ač tváří se jak spící.

Dřív přijít malou chvíli

a byl bych na pažitu

v měsíčném mlžném svitu

přistihl v tanci víly.

Teď prchly v houštin taje...

Jen vodotrysk tu stojí

a s lesklou koulí svojí

si jako kejklíř hraje.