MÁJOVÁ PÍSEŇ

Odkud jsi přišel, občánku světa?

Z jakých krajů a vidin, měst?

Z carství slunce? Z republiky léta?

Od tichých jezer? Z orkánu hvězd?

Déšť vane z polí. Jak zírám ti v oko –

světélkuje tam tma, jen jiskérka v ní –,

hluboko hledím, ba přehluboko

pod smutek přechodně mroucích dní.

Prostřed smrti a bez smrti žijem,

my, déšť máje a zrající klas.

Dvojím obliti mysteriem,

poutníci, dvojího věčna jsme vzkaz.

Se světa v svět nás to žene a míchá,

z květiny v broučka, v těla z těl.

Odkud žes přilét, motýle ticha?

Odlétneš tajně, jaks přiletěl!

Všichni jdem na smrt – A za tisíc roků

nemluvnou jiskrou vzhořím snad,

zatím co – zvídavost v oteckém oku –

ty budeš dítě kolébat.