Májová píseň.

Nový máj se směje,

radost v tvory leje,

otvíraje poklady.

Stromy lístím šatí,

luka kvítím zlatí,

růží líčí zahrady.

Rozkoš v poli plyne,

z poupat vůně kyne,

slavík zvučí písničky;

jarní vijíc věnce,

očkem na mládence

střílí bujné dívčičky.

Jasně svítí nebe.

Pročbych soužil sebe

při společném blažení?

dokud nám věk přeje,

kvítí v cesty seje,

vypuďme z hlav trápení!

Ať se boháč souží,

po dukátech touží,

ať sy hledá poklady.

Honoste se páni

v slávy požívání!

stavte hrdé ohrady!

Zlato, důstojnosti

kojí často dosti

strachy srdce nevinně.

Vyhlášená krása

zajdouc dřív než řása,

moří zemské bohyně.

Všeho světa sláva

hyne jako tráva,

pěkné časy hltí mráz.

Dnes vše v prostřed kvítí

milou rozkoš cýtí –

zejtra, kde kdo bude z nás?