MÁJOVÁ PŮLNOC.

Sní bílé stěny kláštera

a bílých květů nádhera

do bílé noci zří.

Jarního větru vlažný van

jde kolem uzavřených bran

a sladce hovoří.

Po cestě vyssál květů dech,

teď vůni nese na křídlech

tak opojivě mdlou,

a zpívá zvěst, již složil máj,

kol naslouchá jí celý kraj,

jen brány pevné jsou.

V tom lehký šumot. Okna sklo

lehce a tence zaprasklo

pod čelem z úběle,

a očí dvé se vychýlí

do bílé noci na chvíli

žhavě a nesměle.

Jen na chvíli. Hned těžký šlář

zas kryje sestře bledou tvář,

a pomohl jí Pán...

Jak zmučeného srdce sten

lká jarní vítr nocí jen

kol uzavřených bran.