MÁJOVÁ.

Máj, čtveračivý hoch,

se usmál jen a hloh

juž zaplál v nach a sníh,

hle, pryskyřník, kam vstoup,

a přes lávku se houp;

zní v sítí checht a smích.

Dál zatočil se v hvozd

a zahvizd za ním drozd

a juž měl světa půl,

kol myslivny se bral,

u plotu zaťukal

na spící, němý úl.

A vzduchem rozzvučel

se zástup zlatých včel,

on vlet v jich bzučnou druž,

kde lesní dumal sráz,

tam kukavice hlas

naň volal: Pospěš juž!

Pak v budce na dvorku

též vzbudil sýkorku,

dál v paprscích se krad.

A zmizel. Do oblak?

Ne, ve tvůj smavý zrak,

v tvé brady důlek vpad.