MÁJOVÁ

Zem oživla a v pýše libé

své půvaby vstříc slunci nese,

a vše zas, co se na ní hýbe,

buď vraždí nebo miluje se.

Zvěř, ptáci, rostliny – vše splítá

se v mysteriu Smrti-Žití,

a výheň slunce obrovitá

na všecko zlatým žárem svítí.

A člověk, výkvět tvorstva všeho,

jde, pozoruje, hlavou kyne,

kol běhu věcí žití svého

guirlandy sladkých veršů vine –

jak by se daly pravdy ony

do hravých zvučných veršů skrýti,

jako by mohl nad zákony

vylhávat smysl svého žití;

že chce a touží zachovat se,

vše druhé, co zde žije, vraždí,

a miluje, že Osud sladce

jej k zachování rodu dráždí.