MÁJOVÁ.

Stuhlým smíchem bolí ret,

v srdci pláče touha stará –

nepřítel můj přišel zpět

jako za každého jara –

přišel máj, přišel z dáli,

a v mých očích to tak divně pálí.

Bože, jak je krásně dnes

a já sám, jak hruška v poli –

komu říci, jaký ples

v srdci mám a jak tam bolí?

Přišel máj, přišel z dáli,

a v mých očích to tak divně pálí.

Kdo mé touhy zkrotí žár?

Oh, kdo mi jej slíbá s čela?

S jara štěstím marný svár

vede duše osamělá,

přišel máj, přišel z dáli,

a v mých očích to tak divně pálí.

Malý domek v dálce znám,

matička tam pláče stará,

půjdu za ní, půjdu tam,

kde je sama ve snech jara

a kde máj klid jí kalí...

Ach ten pláč mne v očích tolik pálí.