Májová.

K čemu ten svět zde, plný krásy,

pro koho stvořen máje čas?

S našimi city chvílku hrá si,

a přejde – ony schladnou zas.

Več doufat? Kráčím květným ladem

dnes pln je květu – krátký čas,

a nad tím celým eldoradem

se mrtvé prázdno prostře zas.

Jak těšit má mne doba máje,

ten vůně, písní, lásky čas,

když vím, že vše to k smrti zraje,

že zítra budu sám tu zas?

Nač trhat růži? Zírej na ni,

leč rychle... neb sem kvapí čas,

jenž svadlou růži ve hrob sklání,

a hleď – tvá dlaň je prázdná zas.

Však v čistou mysl básníkovu

přec úlevu vlil jednu čas –

on v každý máj touž růži znovu

se smát naň nechá zas a zas.