Májové víno.

Už večer klesá níž, mír sladký všude pad.

O pojďte, paní má, o pojďte na západ

se tiše spolu dívat

a ssáti večera ten vonný, sladký dech,

zřít záři nachovou, jak hrá si na listech,

než slavík počne zpívat.

O paní, pojďme snít na naši terassu,

kde shůry zlatý květ vám spadne do vlasů

a perla v číši vína.

Ať pohár zazvoní i veselý váš smích,

v němž smutek roztaje, jak vesna taví sníh,

květ vykouzlíc mu z klína.

Ať pohár zazvoní – na vaší krásy vděk

já, paní, nesu vám ten prvý přípitek

a druhý lásce naší.

Kéž září věčně tak jak tehdá, do krve

když líčka vzplála vám, jak jsme se poprvé

v snách políbili plaší.

O krásná paní má, nač píti potřetí?

Ať pohár vyprázněn v ráz jen se rozletí,

mně ret váš pouze stačí

a nektar polibků, když ústa oněmí,

jenž nad vše nektary a vína na zemi

je žhavější a sladčí!