MÁJOVKA

„Májovka“, hospoda pod Bykání,

samota samotinká:

Jediný zlatoušek vytoužený

nikdy v ní nezacinká –

Tu se smích nezdrží, hostů málo:

nuzoty na krajáče!

Táta jen blouzní po Americe,

po koutkách máma pláče...

Pápěrka tichá, přetrpělivá,

zoufalstvím, hořem padá,

slyší-li věčně žvástavé svody

tátova kamaráda.

Jedenkrát večer, když zase šly mu

ode zdi ke zdi svody,

vidělas, Baruško, kapkou jednou

přetéci džbánek vody:

Pápěrka máma, popadla flintu:

– jak byla jinou ženou! –

Stála tu němě s vápennou tváří,

se zbraní napřaženou.

Přiskočil táta s blesky a hromy,

než mohlo dojít k ráně.

Kamarád rozbitým oknem navždy

vzal roha do Bykáně.

Dál už to nešlo s tím kšeftováním

v tichu jak na krchově...

Domovem novým zas byla pole

s chalupou v Malešově.

Byli jste děti tři, čtvrtá máma,

táta jen rozuměl hrudě:

A tak se počalo od začátku,

trpělivě a chudě.

Táta však, nezmarný tvrdohlavec,

nepřestal hovět tužbě:

zaporoučet si pořádně od plic,

v nějaké lepší službě.