Májový déšť.

Padej, padej v travičku,

májový ty deštíčku;

větřík ani nezadýchá,

padej, padej zvolna, zticha,

dej nám teplou vlažičku –

padej, padej, deštíčku!

Jetel, tráva, obilí

po tobě už toužily;

pšenka, žito, vše, co třeba,

aby bylo mléka, chleba,

růsti sobě popílí –

padej, ať se posílí.

Bílý květ a nachový

odložilo stromoví,

zahrady se v zeleň šatí,

třešně budou nalévati,

zazvoní květ lipový;

padej, dešti májový.

Ven do tvého padání

pastýř stádo vyhání;

padej, padej teple, zticha,

ať pastevci neosychá

hůl pod lesem na stráni,

než zazvoní klekání.

Přestaneš-li chviličku,

v západovém sluníčku

až se duha nebem sklene,

jako v květy porosené

hoď nám ve vlas, deštíčku,

démantovou perličku!