MÁJOVÝ PLÁČ.

Prý je květen, Máchův čas –

hrdliččin prý slyšet hlas –

žel, já slyším jen a vidím,

kterak prší zas a zas.

Slunce, zašlé za mraky,

nechce dělat zázraky

a nejde se na nás dívat

zářícími oblaky.

Pane, jenž jsi nad námi,

ty, jenž vládneš vodami,

už se smiluj a dej sucho,

sice vzejde škoda mi.

Neměj srdce kamenné

a neříkej věčně ne –

když má milá touží v květech

dát mi srdce plamenné.