Májový větříček.

Májový větříček

březovím šustí,

mrzutě táhnou pryč

stínové pustí;

slunko se usmívá

ve zlatém třpytu,

země se rozplývá

ve sladkém citu.

Rákosí vlní se

nad tmavou tůní,

vážný les dýše kol

mladistvou vůni:

srdečko v ňadrech mi

radostí bije,

vše, co mu zemřelo,

zase v něm žije

ve zlatu slunečka

v podletní kráse –

takž i má obraznost

rozzelená se.