Makovička.

Hlavička drobná, malá, tvrdá, rusá,

a oči jako rosa na modráku,

a tolik velikého štěstí v zraku,

jak do jablíčka červeného kusá.

A do taktu si při tom nožkou dusá –

ba jadérka by nedopřála ptáku! –

a co ti zbývá, táto, ubožáku,

než líbat ji, jak špoulí se ta pusa!

„Dej hubičku,“ – a makovička zvedá

už tvář; – leč dříve do kapes ti sahá.

„Dnes nic už pro tebe tam není, drahá!“

A dítě cupne nožkou; – pryč ti běží.

„Dáš hubičku?“ a udržíš ji s těží,

jak v náručí ti volá: „Nedá, nedá!“