MAKOVIŠTĚ.

Za vískou, která tu tam jenom kmitá

skrz stromů zeleň omšenými krovy,

ó, jak to září v úpal červencový,

jak zkvetlých máků hraje barva sytá.

Jak celé pole plameny když chytá,

tu běl, tu nach, tu záblesk fialový,

jak motýlů když bájných sta si hoví

a rozvírá tu křídla duhovitá.

Ó, ty, jenž v barvách žhoucích hýříš polem

a vlídně kýváš dlouhým květů stvolem

v tom teplém, ve sny lákajícím vánku,

ty, za ten život plesnivý a šedý

jenž nádherou svých klamů spíjíš hledy,

zde cítím vlát tvé křídlo, sladký Spánku!