MÁKY.

O, moje rudé máky,

dnes zas vás vidím plát

a v slunci ohněm hárat

a sterou barvou hrát.

O, máky, i mé srdce

jak vy kdys háralo

a v bílé touze plálo

a k slunci jásalo.

Však brzy smutek přišel

a jásot zmlkl v ráz

a srdce chřadlo, chřadlo,

jak květ, jejž zžehl mráz. – – –

O, máky, rudé máky,

dnes zas váš vidím květ

a v srdci cos se budí,

cos znova cítím chvět.

Och, cítím: i mé srdce

zas znova rozpučí

a kvést a k slunci jásat

se zase naučí.