Malá švadlena.

Šiju, šiju plátno bílé

své panence na košile,

co nepadne na košilku,

rozešiju na postýlku.

Rozešiju na polštáře,

ani steh se nevypáře,

na šátky a na ubrusy

zbudou ještě hezké kusy.

Budu šíti, šíti, šíti,

slunečko tak pěkně svítí,

nebudu dbát na únavu,

než došiju na výbavu.

Budu šíti, šíti, šíti,

z pod okénka voní kvítí,

vlaštovička venku lítá,

toť ta jehla jen se kmitá!