Malba.

Kdybych uměl malovati,

Milenku bych maloval;

Věkem krásy květ se tratí,

Tak bych si jej uchoval.

Namaloval bych jí líčka,

Na sníh z růže okrasu

A pod čtveračivá víčka

Očka s chrpou v zápasu.

K tomu malinové rtíky

Nastrojené k úsměvu,

Vítězné to půvabníky

Objímavých výjevů.

Vlasy husté bych po šíji

Rozpustil až na patu,

Jak se větřík v nich províjí

V laškujícím pochvatu.

Předek zahalil bych všechen

Do jemného závoje,

Jak vzhůru a dolů dechem

Hrá nemaje pokoje.

Tak by byl co nejvěrněji

Obraz její malbou dán;

Jediný však pohled její

Za sto maleb neprodám.