Maličké přítelkyni.

Kdy se mnou jsi, mne všecko jímá kolem,

ty stíny večera, co v plachém reji

se skrývají a honí po aleji,

to ticho, jež rozpíná křídla dolem;

i nebe jasné: hle, jak jeho polem

se hvězdy, motýlové zlatí chvějí;

jich paprsky po růžích země spějí

tak zlehounka, že sotva pohnou stvolem.

Tu v snění zdá se mi, to nebe hvězdné

ať jest tak hluboké, či ať jest bezdné,

v tvé oko popatřím-li jenom v chvat,

tam vidím jeho dno se usmívat:

jen místo hvězd a zlatých jejich svitů

jdou andělé tam po květech tvých citů.