Malíř vás.

Mně připadá, jak byl bych malíř vás,

jenž zdobí jejich štíhlé, útlé boky.

Ba, oč jsou horší pestré moje sloky,

z mé duše tryskající zas a zas?

Snět svlačce, jasmín zkvetlý, zimostráz

tkám mezi Faunů, mezi Dryad kroky,

co plný hrozen dráždí Maenad skoky,

jímž v plné prsy zlatý padá vlas.

To hříčky, řeknete, jsou samotáře,

jenž vyplňuje dlouhou svoji chvíli.

Snad máte pravdu, mně to jedno stačí:

Když jedněch očí usmívavá záře

se v přeletu jen k mému štětci schýlí,

dav nechám, ať si lhostejně dál kráčí.