MALLARMÉŮV NÁHROBEK

Z dalekých souhvězdí slétls na bludnou stálici naši,

která se chmuřila temnem bezbožných niter,

nechápajících, že anděl s oblaků k Zemi se snáší,

zvěstovat možnosti skryté budoucích jiter.

Do sloupů dávného chrámu – trosky dob hrdinné báje –

vtesala posvátné značky ruka tvá snivá,

aby je řešil věk příští, schopný by rozluštil taje

božského písma, jež hymnus o kráse skrývá.

Předčasní čtenáři písma, které jak šlépěje žhoucí

zazáří na cestu snílkům, věřícím v Zjevení skvoucí,

putují dělníci ducha k jitru, jež vzchází:

budovat v nadšení zbožném svatyni vznešené krásy,

másti se nenechajíce posměchem chorými hlasy

láje, jež po věštci světla kamenem hází.