MÁLO A MNOHO.

Dnem každým prý život znovu se rodí,

však pro mne to stejná již hádanka!

neb co mi každý den do dlaně hodí,

je věčně tatáž padánka!

Ach, poupata byla – byly i květy,

proč všecko jen pokazil, pohubil mráz?

A padánek stohy rostou mi léty

ach, vědět jen, zdali rozkvetou zas?

Jen jednou, jen jednou, naposled kvésti!

tak plně písní a láskou kvést,

a výsknout ti, bože, v azur své štěstí!

Sám rci, jak málo, jak mnoho to jest!